Nově vznikající ulice na okraji obce. Všudypřítomné, ve
větru se klátící van Goghovské zlaté obilí. Jak má vypadat bydlení na vesnici
ve třetím tisíciletí? Co se můžeme naučit od původního způsobu bydlení na
venkově? Co pro něj bylo charakteristické? Neodmyslitelnou součástí snad každé
stavby byl dvůr. Na něm bosé děti
pobíhaly se zvířaty, pralo se tu prádlo, mlátilo obilí, pořádaly se
zabíjačky… Ze dvora se vcházelo do
obydlí lidí, zvířat, do stodoly, do sýpky. Dvůr byl prodloužením vnitřních
prostorů a zároveň spojnicí mezi soukromím obyvatel a životem vesnice.
Na tomto sémantickém znaku je založen koncept domu – jednoduchá jednopodlažní dynamická hmota se většinou vnitřních prostorů otevírá do dvora. Interiér si tak při dostatečném proslunění zachovává soukromí, je pohledově krytý z venku a naopak si zachovává výhledy do krajiny. Dvůr, exteriér, se stává součásti interiéru a naopak. Dvůr dělí dispozici na klidovou a společenskou část.
Na tomto sémantickém znaku je založen koncept domu – jednoduchá jednopodlažní dynamická hmota se většinou vnitřních prostorů otevírá do dvora. Interiér si tak při dostatečném proslunění zachovává soukromí, je pohledově krytý z venku a naopak si zachovává výhledy do krajiny. Dvůr, exteriér, se stává součásti interiéru a naopak. Dvůr dělí dispozici na klidovou a společenskou část.
