Tradiční domy na Jižní Moravě se vyznačují efektivním
urbanismem. Stavělo se do tvaru L a domy byly řadové. Každý dům tak získal svůj
dvůr. Toto řešení bylo skvělé jak ekonomicky, tak sociálně. Domy se skládaly ze
tří částí. Na straně otočené k ulici bydleli rodiče s dětmi. Prarodiče potom
žili v zadní části směrem do dvora. Zbytek domu, který byl pokračováním traktu,
sloužil jako hospodářské stavení. Přední část domu byla kvalitativně na vyšší
úrovni. Fasáda, která měla vytvářet dobrý dojem na venek, byla barevně
omítnuta. V zadní části už často omítka nebyla použita, protože takové řešení
bylo nákladnější. Zadní hospodářské budovy byly bez omítky. Takto vlastně
bezděčně vznikala cihlová architektura ve dvorech stavení – příjemná a
dlouhodobá.
Rozhodl jsem se tuto tradici respektovat a použít cihly pro novou budovu ve dvoře. Novostavba je dlouhá a úzká, slouží jako přirozený plot k sousedům. Urbanistické řešení je tedy velmi podobné tomu původnímu, s jediným rozdílem: nový dům je oddělen od starého. Tím je docíleno čistého dělení starého a nového.
Rozhodl jsem se tuto tradici respektovat a použít cihly pro novou budovu ve dvoře. Novostavba je dlouhá a úzká, slouží jako přirozený plot k sousedům. Urbanistické řešení je tedy velmi podobné tomu původnímu, s jediným rozdílem: nový dům je oddělen od starého. Tím je docíleno čistého dělení starého a nového.
















