Budova od architekta Františka Lýdie Gahury, otevřená rok po
smrti Tomáše Bati, je nejhodnotnější památkou zlínského konstruktivismu a
vrcholem fenoménu tzv. baťovské architektury. Na první pohled je idea památníku
jednoduchá: prázdný hranol umístěný ve viditelné poloze nad městem, v ose
stoupajícího parkového prostoru, tvořený několika moduly zlínského skeletu o
rozměrech 6,15 × 6,15 m a opláštěný pouze katedrálním sklem; uvnitř osudný
letoun Junkers F 13, ve kterém Tomáš Baťa v roce 1932 zahynul.
Architekt Gahura objekt památníku redukoval na tři základní materiály zlínské architektury — beton, ocel a sklo. Měly spolu s kompozicí stavby vyjadřovat zvláštnosti Tomáše Bati: velkorysost, jasnost, vzlet, optimismus, prostotu, poctivost a pravdivost. Provedení standardizovaného skeletu jako sloupové síně a zároveň otevřeného trojlodí, proměnlivá výška prostoru a rozptýlené přirozené světlo přiblížily oproštěný zlínský konstruktivismus k sakrálním stavbám starověku i středověku, aniž by bylo užito historických tvarů. Přispělo k tomu i důsledné vertikální pojetí stavby. Gahura to zdůvodnil tím, že účel stavby je ideový, a takto dosaženou vertikalitou, osvobozením od tíhy země a jednoduchostí jednosměrného členění průčelí vyjadřuje památník Baťovy vlastnosti.
Architekt Gahura objekt památníku redukoval na tři základní materiály zlínské architektury — beton, ocel a sklo. Měly spolu s kompozicí stavby vyjadřovat zvláštnosti Tomáše Bati: velkorysost, jasnost, vzlet, optimismus, prostotu, poctivost a pravdivost. Provedení standardizovaného skeletu jako sloupové síně a zároveň otevřeného trojlodí, proměnlivá výška prostoru a rozptýlené přirozené světlo přiblížily oproštěný zlínský konstruktivismus k sakrálním stavbám starověku i středověku, aniž by bylo užito historických tvarů. Přispělo k tomu i důsledné vertikální pojetí stavby. Gahura to zdůvodnil tím, že účel stavby je ideový, a takto dosaženou vertikalitou, osvobozením od tíhy země a jednoduchostí jednosměrného členění průčelí vyjadřuje památník Baťovy vlastnosti.
