Úzká ulice s částečně dochovaným ospalým charakterem starých
Jinonic se v jednom místě rozevírá v plácek se studní. V jeho čele stál
opuštěný dům, hmotový slepenec, jehož pozdější neuvážené přístavby převyšovaly
původní přízemní objekt. Soubor těchto drobných stavení, vyskládaných ve
svažité zahradě, se nacházel ve velmi zanedbaném, neobyvatelném stavu. V návrhu
jsme ponechali pouze nejstarší kamennou část orientovanou do ulice, skrze ni je
možné vystoupat do hlavního obytného podlaží, ve dvou nových hmotách. Nejvyšší
část věnujeme dětem. Všechny obytné prostory, včetně dětských podkrovních
pokojů, mají přímou návaznost na prosluněnou svažitou zahradu, od ulice
odcloněnou vlastním domem. Starou a novou část spojuje z vnějšku v celek
jednotná barevnost štukové omítky i režná keramická taška na střeše. O stáří
jednotlivých částí domu napoví zejména detail; s původním tvaroslovím lehce
kontrastuje současné minimalistické pojetí.

















No to si snad děláte legraci. Takhle prznit vesnici. Není těch puristických staveb už dost?
Zcela souhlasím, je to fantastická věc, jedna z nejlepších za poslední léta. Doporučuji si vyhledat, jak to místo vypadalo předtím.
Dokonale to doplňuje místní zástavbu, zachovává to podstatné a přidává novou kvalitu.
Skvělá práce. Tleskám!