Přístřešek s chlebovou pecí

V Chebu vyrostla nevelká stavba; přesto má vznosné proporce a dělá dojem. Je polootevřená, pouze jedna podélná a jedna kratší stěna jsou plné, na opačné straně je nahrazují dva pilíře. Strmá sedlová střecha nemá štíty, krov je viditelný. Jeho dřevěné trámy mají tesaný povrch a spousty detailů ruční práce, rudkové linky od rozměřování nebo vyseknuté grafické značky. Žádné hřebíky, vruty, kovové svorníky. Trámy do sebe přesně zapadají zajímavými spoji, které jsou probity kolíky, jež však spíš vypadají jako velké dřevěné hřeby. Temně červená krytina, poskládaná jak u perníkové chaloupky, kontrastuje s okrovými omítkami stěn. Jejich vnějšek je hrubý, chtělo by se říci až nějak nastříkaný, zato uvnitř jsou pečlivě uhlazené. Ne rovné, ale hladce uhlazené. Dveře tu nenajdeme, ale okno ano. Ať už k němu přistupujeme zevnitř nebo zvenčí, pokaždé je tam, kde má být. A i když je to pořád to jedno okno, pokaždé je trochu jiné. A pokaždé se nám musí líbit. Přirozeně ladí se stavbou zvenčí i zevnitř, funkčně i výtvarně podtrhuje jednoduchost celku i detailu.

A co skrývá tento přístřešek? V jeho středu trůní běloskvoucí Golem. Než se rozehřeje, vyfukuje do krovu černavý dým, pak už peče. Chleba, placky, slané koláče, sladké koláče, maso i zeleninu. S lehkostí dosuší čerstvě natrhané ovoce. Peče a lidé se k němu scházejí, aby si v něm pekli, aby se při tom setkali, aby si povídali, aby o sobě věděli. A přitom vnímají, že stavba je zvláštní, ale jim se to líbí, cítí se s ní dobře. Vždyť takové historicky vypadající stavby ještě občas vídají přímo v Chebu, nebo při výletech po okolí. Nepotřebují odborníka, aby jim vysvětlil, že je to tu do detailů udělané podle krovu a omítek chebského františkánského kostela z počátku 14. století. A o tom to je, abychom takové věci dokázali poznávat i sami.

Comments are closed.