Dům jsme pracovně nazvali podle nedalekého slavného
zlínského filmového areálu. Při návrhu jsme se museli vypořádat s minimální
velikostí pozemku, který je sevřen výrobní halou a sousedící výstavbou.
Odpovědí je jednopodlažní stavba o zalomeném půdorysu. Dům dostal podobu
zkosených hranolů z bíle omítnutého zdiva. Díky svému lapidárnímu tvaru působí
elegantně a nadčasově. K silnici se otáčí zády tak, aby majitelům umožnil co
největší kontakt se zahradou s trojicí mohutných borovic. Přístup je řešen z
boku, kde z hlavní hmoty domu vybíhá prodloužená terasa, podepřená dvojicemi
subtilních sloupů po obou stranách. Zastřešuje vstup i stání pro auta. Nad
hlavní hmotu stavby je v zalomení posazen ze severozápadní strany mírně
přesahující zkosený hranol. Opláštili jsme ho cedrovým dřevěným stínícím roštem
ve vertikálním rastru, který brání pohledu dovnitř, ale nikoliv ven. Stínění
tak pohledově dům propojuje s dřevěnými terasami.
V duchu jednoduchosti a kombinace studených a teplých barev se nese interiér, kterému
vládnou podlahy z broušeného betonu a betonové stropy spolu s vestavěným
nábytkem z tmavého dřeva. Do domu se vchází přes úzkou halu, hlavní obytný
prostor tvoří minimalisticky pojatá vestavěná kuchyně s pracovním ostrůvkem,
jídelním koutem a na něj navazující společenská místnost. Zde jsme dosáhli
velkorysosti prostoru na nevelké ploše prolomením světlíku ve tvaru
kosodélníku, který je i zdrojem nepřímého osvětlení. Světlík i za pomoci
otevřeného schodiště vizuálně a hmotově propojuje horní patro s přízemím.
Zalomení domu odděluje společenskou místnost od dětských pokojů a koupelny. Kontakt
se zahradou umožňují velkorysá hliníková okna. Do ložnice rodičů s šatnou a
koupelnou se vchází ze schodiště v obývacím prostoru. Hmota ložnice působí téměř
jako pevnost intimity či s nadsázkou řečeno jako kontrolní centrum – ze střešní
terasy je výhled na celý prostor kolem domu i na severní svahy luk a lesů u
Zlína.
