Původní objekty menzy a kolejí architekta
Karla Pragera zůstaly jen torzem nedokončeného areálu univerzitního kampusu na
břehu Vltavy. Samotná menza nebyla nikdy plně využita k zamýšlenému účelu.
Stavba z 80. let minulého století s náročnou konstrukcí zvedaných stropů a
hlubokou centrální čtvercovou dispozicí měla nespornou architektonickou kvalitu
odpovídající době svého vzniku. Pro nové využití Fakultou humanitních studií
však byla nutná radikální proměna.
Návrh přestavby zachoval vnější tvar, podlažnost a proporce původního objektu. Zásadním zásahem bylo vytvoření velkorysého centrálního prostoru dvorany s horním osvětlením pronikajícím mezi nosníky střešního světlíku. Dvorana je srdcem a společenským centrem fakulty, současně i prostorovou spojnicí všech tří podlaží. Vstup do objektu na úrovni zvýšeného plata nabízí snadné propojení jednotlivých podlaží pomocí dvou odlišně formovaných jednoramenných schodišť. Po obvodu dvorany jsme umístili konzoly galerií s přístupem do seminárních místností, pracoven pedagogů a dvojici výtahů s únikovými schodišti. Na nejnižší úrovni dvorany jsou velké společné posluchárny, aula, fakultní knihovna a děkanát.
Návrh přestavby zachoval vnější tvar, podlažnost a proporce původního objektu. Zásadním zásahem bylo vytvoření velkorysého centrálního prostoru dvorany s horním osvětlením pronikajícím mezi nosníky střešního světlíku. Dvorana je srdcem a společenským centrem fakulty, současně i prostorovou spojnicí všech tří podlaží. Vstup do objektu na úrovni zvýšeného plata nabízí snadné propojení jednotlivých podlaží pomocí dvou odlišně formovaných jednoramenných schodišť. Po obvodu dvorany jsme umístili konzoly galerií s přístupem do seminárních místností, pracoven pedagogů a dvojici výtahů s únikovými schodišti. Na nejnižší úrovni dvorany jsou velké společné posluchárny, aula, fakultní knihovna a děkanát.
