Velkorysý prostor si žádal velkorysé řešení. Byt se
nachází v srdci Starého Města pražského a s plochou 250 m2 se
rozprostírá na celém podlaží bytového domu z pozdních 20. let minulého století.
Architektura domu naznačuje posun od stylu art deco k ranému funkcionalismu,
který se stal inspirací i pro samotný interiér. Hlavní roli hrají nadčasové
materiály, rafinované detaily, vestavné nábytky a vybavení řešené na míru. Chtěli
jsme vytvořit neokázalé a spíše minimalistické bydlení, kde zdánlivá
jednoduchost v sobě nese vnitřní bohatost a rozmanitost prožitků. Při vstupu vás
tak přivítá čistý obytný prostor zalitý denním světlem, v druhém kroku interiér
nabízí momenty překvapení a objevování – podobně jako v adventním kalendáři předem
nevíte, co se za kterými dveřmi či dvířky ukrývá… Tady se při otevření odhalují
odlišné atmosféry: dýhované vnitřky skříní, mosazný bar nebo červená toaleta.
Dispozice bytu se člení na tři části. Vzdušný a světlý obytný prostor propojený se vstupní halou představuje společenskou zónu s okny do ulice, zaoblenými rohy a jemnými odstíny. Na jedné straně ho definuje nábytková stěna s krbem, knihovnou, skrytou televizí a barem, za kterou prostor pokračuje do pracovny. Na opačné straně probíhá do kuchyňského koutu odděleného skleněnou příčkou s posuvnými dveřmi. Černá kuchyňská linka tvoří pomyslnou protiváhu ke krbu, zatímco dřevěný bar zase dvojče k jídelnímu stolu. Ložnice jako privátní zóna jsou situované podél fasády do dvora. Třetí přechodovou zónu tvoří mezilehlé prostory zázemí, chodby a koupelny, každá s vlastní barevností. Tmavší chodba vede z haly k ložnici pro hosty, dětskému pokoji a sdílené modré koupelně, kam je přístup také skrytými dveřmi ve žluté stěně pracovny. Barva chodby se přelévá i na zadní stěnu pokojů a integruje dveře a skříně. Podobně u hlavní ložnice přechází světle šedá barva z chodby na nábytkové obložení celé ložnice a do otevřené šatny s toaletkou. Pískované prosklení z šatny pouští denní světlo až do hlavní koupelny s jemným béžovým laděním.
Dispozice bytu se člení na tři části. Vzdušný a světlý obytný prostor propojený se vstupní halou představuje společenskou zónu s okny do ulice, zaoblenými rohy a jemnými odstíny. Na jedné straně ho definuje nábytková stěna s krbem, knihovnou, skrytou televizí a barem, za kterou prostor pokračuje do pracovny. Na opačné straně probíhá do kuchyňského koutu odděleného skleněnou příčkou s posuvnými dveřmi. Černá kuchyňská linka tvoří pomyslnou protiváhu ke krbu, zatímco dřevěný bar zase dvojče k jídelnímu stolu. Ložnice jako privátní zóna jsou situované podél fasády do dvora. Třetí přechodovou zónu tvoří mezilehlé prostory zázemí, chodby a koupelny, každá s vlastní barevností. Tmavší chodba vede z haly k ložnici pro hosty, dětskému pokoji a sdílené modré koupelně, kam je přístup také skrytými dveřmi ve žluté stěně pracovny. Barva chodby se přelévá i na zadní stěnu pokojů a integruje dveře a skříně. Podobně u hlavní ložnice přechází světle šedá barva z chodby na nábytkové obložení celé ložnice a do otevřené šatny s toaletkou. Pískované prosklení z šatny pouští denní světlo až do hlavní koupelny s jemným béžovým laděním.
takovou slabotu na takovém prostoru, jsem již dlouho neviděl!?
Velký prostor, krásná okna a do toho tak jako vždy a všude jen stůl, sedačka a bílé stěny. To není minimalistický styl, ale minimum invence – a nezachrání to ani červený nafukovací buvol ani podivný obrázek, jako obvykle jen opřený o zeď.. Ta pracovna je jediný zajímavý pokoj.