Pět bytových domů vystavěných na bývalém přístavním
brownfieldu evokuje atmosféru „libeňského Amsterdamu“. Domy stojí na výlučném
místě, úzkém poloostrově lemovaném protějšími zelenými břehy.
Slušelo by se zmínit, že návrh urbanismu celé lokality vzešel z mezinárodního workshopu a vítězného návrhu libereckého SIALu někdy kolem roku 2000. Po povodních se muselo několik let počkat, než se lidé přestanou bát bydlet u vody. Nicméně mě těší, že původní koncept přežil.
Tak já budu zase za škarohlída, i když mě to netěší. Ale páni architekti, opravdu je nutné to neustále se opakující klišé, že teprve když okna nejsou nad sebou a ideálně je každé jinak velké, pak je to ta pravá architektura? Jak je potom možné, že stovky let to fungovalo přesně naopak a vznikly neskutečně dobré stavby, z nichž mnohé ta staletí přetrvaly? Je to naše trauma z paneláků, že už neumíme navrhnout normální barák, kde i fasáda má řád a logiku? (Třeba i statickou, protože jak debilně se přenášejí síly z těch mimochodných meziokenních pilířů, byť chápu, že ty obvodové stěny třeba nejsou nosné, že?) No nic, to je jen takové popíchnutí, jinak samozřejmě dík za každý urbanisticky aspoň trochu promyšlený počin, sloužící bydlení a navíc rehabilitující brownfield, abych nebyl jen negativní. 🙂
Moc hezké. Ale je to už taková třešínka na dortu. Měli by dostat pochvalu všichni, kteří se na libeňákách podíleli úplně od začátku – podklady k dokumentaci k územnímu řízení a stavebnímu povolení (Ateliér A+R system s.r.o.), včetně dendroloogického průzkumu, podkladů ke kácení dřevin, sadových úprav, posouzení vlivu na životní prostředí … Když už je vše dokonale připravené, tak se pak navrhují i pěkné stavby. Ale ta příprava, ta je taky velmi důležitá pro to, aby mohla vzniknou takováto čtvrť holandského typu na Vltavě.
Vzpomínka na libeňáky, když se začínalo: https://www.uschovna.cz/zasilka/FSBH3R4FRUL4HAI9-ILH/
Jste dobrý kluci! Pěkný je to.
Slušelo by se zmínit, že návrh urbanismu celé lokality vzešel z mezinárodního workshopu a vítězného návrhu libereckého SIALu někdy kolem roku 2000. Po povodních se muselo několik let počkat, než se lidé přestanou bát bydlet u vody. Nicméně mě těší, že původní koncept přežil.
Tak já budu zase za škarohlída, i když mě to netěší. Ale páni architekti, opravdu je nutné to neustále se opakující klišé, že teprve když okna nejsou nad sebou a ideálně je každé jinak velké, pak je to ta pravá architektura? Jak je potom možné, že stovky let to fungovalo přesně naopak a vznikly neskutečně dobré stavby, z nichž mnohé ta staletí přetrvaly? Je to naše trauma z paneláků, že už neumíme navrhnout normální barák, kde i fasáda má řád a logiku? (Třeba i statickou, protože jak debilně se přenášejí síly z těch mimochodných meziokenních pilířů, byť chápu, že ty obvodové stěny třeba nejsou nosné, že?) No nic, to je jen takové popíchnutí, jinak samozřejmě dík za každý urbanisticky aspoň trochu promyšlený počin, sloužící bydlení a navíc rehabilitující brownfield, abych nebyl jen negativní. 🙂
Moc hezké. Ale je to už taková třešínka na dortu. Měli by dostat pochvalu všichni, kteří se na libeňákách podíleli úplně od začátku – podklady k dokumentaci k územnímu řízení a stavebnímu povolení (Ateliér A+R system s.r.o.), včetně dendroloogického průzkumu, podkladů ke kácení dřevin, sadových úprav, posouzení vlivu na životní prostředí … Když už je vše dokonale připravené, tak se pak navrhují i pěkné stavby. Ale ta příprava, ta je taky velmi důležitá pro to, aby mohla vzniknou takováto čtvrť holandského typu na Vltavě.
Vzpomínka na libeňáky, když se začínalo:
https://www.uschovna.cz/zasilka/FSBH3R4FRUL4HAI9-ILH/