Bytové domy
se nachází na hranici dvou socioekotonů.
Na výrazné terénní depresi mezi zástavbou rodinnými domy na ulici
Krásnopolské a technologickým parkem přiléhajícím k areálu VŠB. Bytové domy,
myslíme, jsou fajnym přechodovým prvkem. ÚPD nepracuje s pojmem ekoton, zná jen
ostré hranice. A tak se v očích dotčených závazných a aktivních „povolovačů“
stáváme nechtěnými, trpěnými a jen podmíněně přípustnými v ploše rodinné
zástavby. Držíme maximální podlažnost a sklony střech podkroví, na centimetr
vzájemné odstupy, na decimetr čtvereční maximální zastavěnou plochu jedním
objektem a na metry čtvereční celkovou zastavěnou plochu…
Bože můj. Socioekoton. Co to zase je. Dnešní idioti, kteří neovládají ani základní angličtinu (většinou vůbec žádný cizí jazyk, o latině v lepším čase slyšeli s oblibou používají probné výrazy. Je to na úrovni popáků, kteří už nevystupují na jevišti, ale na stejdži a to proto, že jeviště nebo prý podium je prý |malé| a neyvstihuje přesně to, kde se pohybují. Uf. Ale podobné výrazy v architektuře, to už je taky přes čáru. Na druhou stranu, standardní bytovky, ničím zajímavé, ničím převratné, tak si musí autoři pomoct podobnými rádoby odbornými a objevnými novotvary. Myslel jsem, že Ostraváci jsou normální lidé a že všechna ta inout fríkůl hustá generace oblažuje hlavně Prahu a taky Brno, ale jak vidím – pletl jsem se…