Nové bytové domy v Karlových Varech jsou netradičně tvarované,
jejich povrchy a materiály ničím nepřipomínají běžnou architekturu tohoto
lázeňského města. A přesto do svého místa zapadají, staly se výrazným bodem
této spíše okrajové části města, aniž by však své okolí přehlušovaly. Působí
především expresivností svého originálního architektonického jazyka, a přitom
měřítkově, svým celkovým objemem a členitostí respektují starší zástavbu.
Komplex byl navržen do proluky při poměrně rušné ulici. Jeden z dřívějších návrhů předpokládal doplnění uliční stěny souvislým deskovým objektem. Návrh ateliéru A 69 dosáhl rozdělením stavby do tří objektů členitosti odpovídající rytmu sousedních domů, ale především dal možnost rozehrát na vztahu tří objektů zajímavou kompoziční hru. Krajní domy, které se sobě podobají, jako by rámovaly a akcentovaly dům prostřední. Ten se logicky stal ohniskem komplexu – svým šikmo osekávaným objemem a hladkým povrchem s lícujícími plochami oken připomíná krystal, jehož fasety se světlem proměňují a přitahují pohledy kolemjdoucích. Zároveň je střední dům podnoží propojen jen s jedním z vedlejších objektů, zatímco od druhého ho odděluje ulička. Tato hra symetrie a asymetričnosti, posunů v rytmu se promítá i do rozvrhu jednotlivých průčelí, v různých formátech oken, poměru plných a prosklených ploch i v protipohybu vyklánějících se a naopak dozadu ustupujících stěn. Živost celkového výrazu je umocněna i proměnlivostí v čase, zejména předsazené žaluzie při spuštění dávají členitějším krajním domům náhle mnohem celistvější ráz. Pro vztah komplexu k ulici je důležitý i půdorysný posun, kdy podnož domu opisuje jemnou křivku, zatímco dům nad ní je odsunut. Souvislost uliční čáry je tak zdůrazněna, odstupování horních objemů však připomíná způsob, jakým se i ostatní domy v Karlových Varech šplhají po příkrých stráních.
Komplex byl navržen do proluky při poměrně rušné ulici. Jeden z dřívějších návrhů předpokládal doplnění uliční stěny souvislým deskovým objektem. Návrh ateliéru A 69 dosáhl rozdělením stavby do tří objektů členitosti odpovídající rytmu sousedních domů, ale především dal možnost rozehrát na vztahu tří objektů zajímavou kompoziční hru. Krajní domy, které se sobě podobají, jako by rámovaly a akcentovaly dům prostřední. Ten se logicky stal ohniskem komplexu – svým šikmo osekávaným objemem a hladkým povrchem s lícujícími plochami oken připomíná krystal, jehož fasety se světlem proměňují a přitahují pohledy kolemjdoucích. Zároveň je střední dům podnoží propojen jen s jedním z vedlejších objektů, zatímco od druhého ho odděluje ulička. Tato hra symetrie a asymetričnosti, posunů v rytmu se promítá i do rozvrhu jednotlivých průčelí, v různých formátech oken, poměru plných a prosklených ploch i v protipohybu vyklánějících se a naopak dozadu ustupujících stěn. Živost celkového výrazu je umocněna i proměnlivostí v čase, zejména předsazené žaluzie při spuštění dávají členitějším krajním domům náhle mnohem celistvější ráz. Pro vztah komplexu k ulici je důležitý i půdorysný posun, kdy podnož domu opisuje jemnou křivku, zatímco dům nad ní je odsunut. Souvislost uliční čáry je tak zdůrazněna, odstupování horních objemů však připomíná způsob, jakým se i ostatní domy v Karlových Varech šplhají po příkrých stráních.
