Ulice Minská se během 20. století dostala z pozice předměstí
do centrální části Brna, které se rozrostlo o několik sídlišť desítky kilometrů
západním směrem. K proměně ulice adekvátní její situaci přispívá i tato stavba.
Její arkýř kromě plasticity a tektonického tématu vnáší řád a městský charakter
do dosud neuspořádaného prostředí. Je však zejména motivem reagujícím na zprava
sousedící průčelí a současně artikulujícím výškovou návaznost staré a nové
zástavby.
Dům svým materiálovým i dispozičním standardem navazuje na luxusní prvorepublikové malé nájemné domy s jedním rozlehlým bytem na každém podlaží. Tento dobový i místní brněnský kontext podtrhuje travertinem obložená vstupní hala s žulovou podlahou, černou keramikou obložený parter či průběžným luxferovým pásem prosvětlené schodiště. V přízemí je umístěna krytá garáž, na jejíž střeše je zahrada bytu v prvním patře, který má jako jediný obytnou část směrovanou do dvora.
Dům svým materiálovým i dispozičním standardem navazuje na luxusní prvorepublikové malé nájemné domy s jedním rozlehlým bytem na každém podlaží. Tento dobový i místní brněnský kontext podtrhuje travertinem obložená vstupní hala s žulovou podlahou, černou keramikou obložený parter či průběžným luxferovým pásem prosvětlené schodiště. V přízemí je umístěna krytá garáž, na jejíž střeše je zahrada bytu v prvním patře, který má jako jediný obytnou část směrovanou do dvora.
