Objekt je součástí blokové zástavby z doby padesátých
let 20. století, tzv. socialistického realismu. Samotný kulturní dům byl
postaven v šedesátých letech. Ukončuje jižní kolmou odnož k bulváru Hlavní
třídy v místě Alšova náměstí.
Jeho modernizace a rekonstrukce byla koncipována jako návrat k původnímu účelu. Naše řešení vycházelo z technických, kapacitních a provozních požadavků, důležitý byl rovněž urbanismus území. Chtěli jsme podpořit pravoúhlý systém blokové zástavby a monumentalitu Domu kultury umocnit. Ulice určují pomyslné osy, směry, které přirozeně rozptylují a navádějí návštěvníky DOMU i přilehlé zástavby. Dle nekorektního a rigidního postoje ústavu památkové péče však bylo od tohoto konceptu ustoupeno. Měli jsme ponechat původní pojetí stavby, navrátit ji do dřívější podoby.
Jeho modernizace a rekonstrukce byla koncipována jako návrat k původnímu účelu. Naše řešení vycházelo z technických, kapacitních a provozních požadavků, důležitý byl rovněž urbanismus území. Chtěli jsme podpořit pravoúhlý systém blokové zástavby a monumentalitu Domu kultury umocnit. Ulice určují pomyslné osy, směry, které přirozeně rozptylují a navádějí návštěvníky DOMU i přilehlé zástavby. Dle nekorektního a rigidního postoje ústavu památkové péče však bylo od tohoto konceptu ustoupeno. Měli jsme ponechat původní pojetí stavby, navrátit ji do dřívější podoby.
Poloha v mapce dnes bezchybně, palec nahoru redakci! Rekonstrukce velmi zdařilá (zajímala by mě i verze nepřijatelná pro památkáře 🙂 ), jen bych si dovolil nesouhlasit s těmi |nádory| v místě bývalých bočních vstupů: Nic pozitivního to do celého konceptu nepřináší, jenom to ruší rytmus fasády těch křídel a kdyby tam tyhle prvky nebyly, stavba by působila lehčím a harmoničtějším dojmem.