Padesát kilometrů od Prahy se nachází venkovská přístavba
naplněná světlem. Je součástí stávajícího celku budovy, vestavěná do dvora,
těsně za náměstím. Negativní objemy uvnitř i vně navrženého domu definují
prostor – artikulují rozdílnost od sousední budovy a řeší vnitřek jako spojitý
prostor mezi úrovněmi.
Tři patra vytváří tři spojené objemy, které přecházejí od těžkých materiálů k lehkým. Zdivo původního stavení (pískovec a cihla) je zachováno, nové materiály byly zvoleny tak, aby dosahovaly co nejnižší karbonové stopy a zároveň měly dlouhou životnost (místní dřevo, bambus a bílý hliník). V kontextu vesnického osídlení dům navazuje na tradici zděných a dřevěných stavení, ale vytváří moderní současnou podobu. Místní řemeslníci prováděli stavbu za použití tradičních tesařských technik, takže vznikla staro-nová identita domu. Výhledy do zahrady a na nebe podtrhují úzké sepětí s venkovským prostředím.
Tři patra vytváří tři spojené objemy, které přecházejí od těžkých materiálů k lehkým. Zdivo původního stavení (pískovec a cihla) je zachováno, nové materiály byly zvoleny tak, aby dosahovaly co nejnižší karbonové stopy a zároveň měly dlouhou životnost (místní dřevo, bambus a bílý hliník). V kontextu vesnického osídlení dům navazuje na tradici zděných a dřevěných stavení, ale vytváří moderní současnou podobu. Místní řemeslníci prováděli stavbu za použití tradičních tesařských technik, takže vznikla staro-nová identita domu. Výhledy do zahrady a na nebe podtrhují úzké sepětí s venkovským prostředím.
