Koncept proměny, která se odehrála v prostoru
Galerie Miroslava Kubíka v Litomyšli, můžeme popsat slovy: Galerie má
jednoduché schéma v podobě podélné osy vedoucí z náměstí do zahrady. Na ose
jsou navěšeny jednotlivé prostorové události. Zásadní je, že prostor určitým
způsobem dýchá, rozšiřuje se do dominantních částí a zužuje do sevření, tak se
vytváří jeho přirozené dělení. Člověk má možnost se nadechnout, než vstoupí do
další situace.
Z mého pohledu je zde přítomno několik základních principů: je to o prostoru a o světle, ale i o respektu k vystavovaným dílům. Velikostí ani materiálem na sebe nově vytvořené prostředí neupozorňuje. Propojení světla a přírody umožňuje okno do zahrady. Návštěvník komunikuje se zahradou vizuálně i světelně, tím se rozšiřuje jeho vnímání horizontu a prostorových os vertikální i horizontální. Prožívá jednoduchý vzdušný prostor, ve kterém má možnost se na jednotlivé vizuální události soustředit. V galerii a muzeu je pro mě důležitý i výstavní program.
Z mého pohledu je zde přítomno několik základních principů: je to o prostoru a o světle, ale i o respektu k vystavovaným dílům. Velikostí ani materiálem na sebe nově vytvořené prostředí neupozorňuje. Propojení světla a přírody umožňuje okno do zahrady. Návštěvník komunikuje se zahradou vizuálně i světelně, tím se rozšiřuje jeho vnímání horizontu a prostorových os vertikální i horizontální. Prožívá jednoduchý vzdušný prostor, ve kterém má možnost se na jednotlivé vizuální události soustředit. V galerii a muzeu je pro mě důležitý i výstavní program.
