Kaple sester františkánek v Olomouci

Kongregace Milosrdných sester vznikla v Opavě jako společenství dívek, pečujících o nemocné a strádající válkou. Později přijaly řeholi sv. Františka, jež se roku 1898 dostává i do Olomouce a sestry se usidlují v klášteře na Petrském návrší. Ústředním bodem komplexu se stal solitér novorománské kaple, který jej dělí na tři křídla s dvěma mezilehlými nádvořími. Kaple prošla v 90. letech liturgickou úpravou, která svou interpretací proměnila sakrální prostor v jakousi cukrárnu, bloky lavic ucpala půdorys a nekvalitním nasvětlením vyzdvihla tiskátka nad uživatele. Jak vstoupit do tohoto prostoru, kde zcela chybí románská hmotnost a charakteristická míra šera pro posvátný prostor byla nahrazena umělou vzdušností? Dekorativně zdobený historický interiér se dnes může jevit jako protikladný vůči požadavkům chudoby sv. Františka, zároveň však částečně odráží jeho pohled na bohoslužebný prostor, který chápal jako výjimečné místo, jež má směřovat k důstojné oslavě Stvořitele.
Někdejší hloubkové uspořádání nabízelo tradiční schéma liturgického prostoru, které však po restrukturalizaci řádu přestalo být stěžejní. Sestry se denně potýkaly s dosluhujícím zařízením, omezenou viditelností, neuspokojivým řešením presbytáře a osvětlení, lavicemi obslužnými z jedné strany a absencí adorační kaple. Rozhodly se tedy pro poměrně radikální rekonstrukci s cílem společného slavení liturgie, možnostmi společné i individuální modlitby a celkového výtvarného zvelebení interiéru především náhradou průmyslových vitráží a sádrových soch za kvalitní a soudobé výtvarné realizace.