„Svatý Hostýn je jedno z nejznámějších míst v České
republice a každoročně ho navštíví tisíce lidí. Nepřitahuje jen věřící
poutníky, svou atmosférou a umístěním v srdci Hostýnských vrchů láká spousty
turistů i sportovců v jakémkoli ročním období. V současnosti se opět začíná
přemýšlet a mluvit o postoji k životu. I přesto, že věřících dle průzkumů stále
ubývá, každý člověk potřebuje mít něco, čemu věří. Někdo má na prvním místě
rodinu, jiný přírodu, další nějakého z mnoha Bohů. Nezaměřuji se na žádnou
skupinu věřících ani bezvěrců. Proto se snažím vytvořit jakousi formu poutě, ve
které si každý najde to své. Ať už rozměr duchovní, sportovní či rekreační.
Záměrně jsem lehce potlačila onu nejzřetelnější duchovní rovinu Svatého
Hostýna. Vytipovala jsem dle mého nejlepšího svědomí sedm zásadních bodů, které
jsou propojeny nejfrekventovanějšími stezkami. Ráda bych, aby se staly
startovacími body pro obrození cesty na svatý Hostýn.“ – Těmito slovy začínala diplomová práce naší
architekty Lenky Jalůvkové (v té době Bulisové) z roku 2015 pod vedením
architekta Jirky Marka.
Skvělé. Ale teď vážně. Čtyři autoři a objekt, který je jenom 34 m2 přístřeškem s velkohubým prohlášením, že se jedná o krásný (proč se nepochválit, že…) multifunkční prostor. Stojí to, bude zajímavé se někdy podívat, jak to bude vypadat za rok dva…podobné objekty by měly kromě snů svých tvůrců vzít v úvahu, že to bude za chvíli zcela zničené a hnusné jako posprejovaná ohrada.