Centrum města Poličky, semknuté prstencem hradeb, tvoří
bloková zástavba poměrně nízkých domů. Jejich historická hodnota není výrazná,
neboť Polička v polovině 19. století zcela vyhořela, zdi z opukových kamenů
nesou stopy tohoto požáru. Statut památkové zóny chrání urbanistickou
strukturu, výškové členění a uliční pohledy. Z toho plynou omezení, jež
limitují stavební záměry.
Většina domů má rozlehlé dvoupatrové půdy, které nabízejí možnost rozšíření bytů pod nimi. A to je také případ této půdní vestavby. Hlavní osou návrhu je velký prosklený vikýř na západní stranu, který prosvětluje hluboké prostory, zajišťuje výhled na město a vytváří velkou pobytovou terasu. Vikýř se svým žlutým oplechováním rozjasňuje tmavou střešní krajinu města a za šedivých dní prozařuje odrazem i vnitřní prostory. Dvoumetrové vyložení zvětšuje podlahovou plochu určenou pro jídelnu. Vzhledem k nadkrokevní tepelné izolaci bylo možno zachovat v interiéru viditelné dřevěné prvky krovu.
Většina domů má rozlehlé dvoupatrové půdy, které nabízejí možnost rozšíření bytů pod nimi. A to je také případ této půdní vestavby. Hlavní osou návrhu je velký prosklený vikýř na západní stranu, který prosvětluje hluboké prostory, zajišťuje výhled na město a vytváří velkou pobytovou terasu. Vikýř se svým žlutým oplechováním rozjasňuje tmavou střešní krajinu města a za šedivých dní prozařuje odrazem i vnitřní prostory. Dvoumetrové vyložení zvětšuje podlahovou plochu určenou pro jídelnu. Vzhledem k nadkrokevní tepelné izolaci bylo možno zachovat v interiéru viditelné dřevěné prvky krovu.
