Pradiareň 1900 je název
projektu konverze historických budov, které zůstaly jako jediná zachovaná část
továrny. Na začátku 20. století byla významnou realizací industriální
architektury, ale během následujících desetiletí tuto skutečnost zamaskovaly
úpravy fasád a přístavby. Budova s charakteristickou halovou dispozicí se
stavěla ve čtyřech etapách v období 1902-1912. Dokumentuje tak vývoj stavebních konstrukcí:
spodní podlaží byla vybudována z cihel a litinových sloupů, stropy mají
ocelové nosníky a betonové klenby. Obvodové zdi nejvyššího podlaží už tvoří
železobetonový skelet s výplní z dutých cihel. Také strop je
železobetonový. Objekt Silocentrály byl energocentrem celého areálu, vznikl už
v první etapě realizace. Jeho technologický sál měl velkorozponový
betonový strop, zavěšený na příhradové konstrukci. Jeho fasádám dominují okna
s typickým industriálním členěním ocelových rámů.
Při úvahách, jak k obnově obou budov přistoupit, jsme považovali za nejdůležitější úkol původní architekturu očistit od pozdějších nánosů. Návrat k autentickému výrazu stavby podpořila výměna padesát let starých oken za tvarové kopie původních. Na fasády jsme vrátili chybějící architektonické prvky. V některých částech objektu se podařilo doplnit zachované výplně otvorů.
Při úvahách, jak k obnově obou budov přistoupit, jsme považovali za nejdůležitější úkol původní architekturu očistit od pozdějších nánosů. Návrat k autentickému výrazu stavby podpořila výměna padesát let starých oken za tvarové kopie původních. Na fasády jsme vrátili chybějící architektonické prvky. V některých částech objektu se podařilo doplnit zachované výplně otvorů.
