Byt v modernistickém domě z dvacátých let minulého století
vznikl po druhé světové válce rozdělením dvou velkorysých bytů. Podle „jizev“
po příčkách v rákosových stropech se lze domýšlet, kolik pokojíků tu bylo
dodatečně vestavěno a časem zase vybouráno. Dnešní majitelé koupili byt v
podobě 2+kk. Poměrně prostorná vstupní chodba byla zakončena záchodem, který si
v půdoryse zalomenou příčkou zabíral kus velkého uličního okna. Z chodby se
vcházelo do dvou obytných místností. Oko architekta při pohledu na proti sobě
situované dveře zaplakalo. Zárubně nelícovaly o zhruba 5 cm, což je přesně ta
míra, která vás nutí v duchu dveřní otvory srovnávat. Koupelna byla vestavěna
do přístavku v kuchyni a vcházelo se do ní skrz panelákové dveře s luxferovým
nadsvětlíkem. Koupelna byla tak malá, že se sem vešla jen vana a umývátko. V
jednom z pokojů byla na stěně velká diagonální trhlina. Ukázalo se, že za druhé
světové války vybuchl poblíž granát a celý dům „nadskočil“ a v tomto místě
prasknul. Kuchyňský kout byl v žalostném stavu a původní majitel jej před
prodejem bytu vyklidil. V pokojích na podlaze byla zvlněná dřevotříska, ve
zdech se skrývaly nevyhovující rozvody, topilo se vafkami.
Na celém prostoru bylo asi nejcennější světlo, které přicházelo třemi okny z východu a jedním menším ze severu. Právě kvalita světla určila základní koncept: nejprve byl byt vyčištěn od všech pozdějších příček a denní světlo se dostalo dovnitř celého prostoru. Jeho rovnoměrnou distribuci podporují dva velkorysé otvory, které spolu s jednolitou podlahou propojily dispozici bytu.
Na celém prostoru bylo asi nejcennější světlo, které přicházelo třemi okny z východu a jedním menším ze severu. Právě kvalita světla určila základní koncept: nejprve byl byt vyčištěn od všech pozdějších příček a denní světlo se dostalo dovnitř celého prostoru. Jeho rovnoměrnou distribuci podporují dva velkorysé otvory, které spolu s jednolitou podlahou propojily dispozici bytu.
















