Bývalý hotel InterContinental postavený v letech 1968 až 1974 pod vedením Karla Filsaka v historickém centru Prahy patří k vrcholným ukázkám středoevropské brutalistní architektury. Díky zapojení celé řady autorských kolektivů umělců a řemeslníků je po stránce exteriéru i interiéru jednou z nejreprezentativnějších staveb své doby. Probíhající rekonstrukce je ve fázi dokončování první etapy a na tuto linku navazuje s cílem, aby stavba mohla opět důstojně rámovat to nejlepší z minulé i soudobé řemeslné a umělecké tvorby. V technické rovině odstraňuje důsledky původních nedostatků i devastujících zásahů uplynulých dekád za použití na míru vytvořených postupů. Díky tomu bude možné zachovat nezaměnitelný charakter budovy a přitom zohlednit technologické i ekologické požadavky 21. století. Širší projekt revitalizace okolí pak usiluje o obnovení porušených urbanistických vazeb a zařazení lokality na kulturní a společenskou mapu města.
Slabikář udržitelné památkové péče – nic výstižnějšího mě po přečtení článku nenapadá. Je vůbec třeba rozmělňovat toto poslání?
Snad jen smeknout před přístupem investora, projekčního týmu vedeného architektem Markem Tichým, zhotovitelem rekonstrukce Metrostavem a desítkami a stovkami dalších, kteří se svým umem podíleli na zmrtvýchstání této ikonické stavby českého brutalismu a „chodící“ řemeslnou a výtvarnou galerií. A také ocenit komplexnost přístupu – bez řešení urbanistických vazeb by byl výsledný efekt poloviční…
A zapomenout bychom určitě neměli na „úhlavní přátele“ nás architektů – památkáře. Podali zde důkaz, že mohou být konstruktivními hledači kompromisu mezi hájením ideové a fyzické podstaty architektonického díla a nevyhnutelnosti jeho inovace (urbanistické, stavebně-technické, technologické, materiálové, atd.), bez které by nebyla možná jeho udržitelnost, a nejspíše brzy ani samotná existence…