Dům je dalším dílkem do pestré mozaiky ulice, tvořené
směsicí objektů různých barev, tvarů a velikostí, jejichž jediným pojítkem je
uliční čára – což vlastně stačí. Plocha k „vyplnění“ domem tak byla v podstatě
dána. Z východu uliční čárou, ze západu linií zahradní fasády sousedního objektu,
ve zbylých dvou směrech štíty sousedních domů.
Větší hloubku stavby založenou na těchto návaznostech jsme využili k vytvoření polosoukromého venkovního prostoru v patře a zapuštěné kryté terasy v přízemí, navazující na hlavní obytný prostor. Těmito „výkusy“ z hmoty domu a umístěním schodiště v jeho středu je prosvětlena hlubší dispozice přízemí.
Větší hloubku stavby založenou na těchto návaznostech jsme využili k vytvoření polosoukromého venkovního prostoru v patře a zapuštěné kryté terasy v přízemí, navazující na hlavní obytný prostor. Těmito „výkusy“ z hmoty domu a umístěním schodiště v jeho středu je prosvětlena hlubší dispozice přízemí.
Snažím se být tolerantní, ale tohle že je dodržení stavební čáry? Nesahá k ní ani střecha ani obvodová zeď, je to jen plot/zábradlí balkónu. Vlk se nažral a koza zůstala celá.
Nápad perfektní, bohužel chybí cit pro detail i použité materiály. I při zachování základního nápadu mohl vzniknout skvělý dům, který by krásně zapadl, tady z nějakého záhadného důvodu je zvolené, navzdory proklamacím, kontrastní řešení, které ale nefunguje dobře. To bych raději viděl nějaký úlet, ale s větším citem. Tady se mířilo na cíl, ale cíl se s přehledem minul.
Uliční čára – budiž. Ale stavba je arogantní k okolní zástavbě bytových domů . Rodinný dům se blíží použitými materiály i tvarem více např. autoservisu .