Původní
stavení se zahradou bylo odstraněno a pozemek byl rozdělen napůl pro dva rodinné
domy. Od ulice vzdálenější parcela s novým atriovým domem se uzavírá do
sebe a je z veřejného prostoru prakticky neviditelná. Mírná svažitost
terénu vedla k myšlence oddělit klidovou zónu ložnice a pokojů třemi
schody od obytného prostoru, což zvětšuje světlou výšku tam, kde je to nejvíce žádoucí.
Křivka monolitického kšiltu vytváří napětí a zároveň změkčuje jinak
velmi racionální pravoúhlý půdorys. Obytný prostor je z jedné strany zcela
prosklen. Zahrada se tak stává jeho nedílnou součástí a její význam bude časem
sílit. Koncept do sebe uzavřeného prostoru je zopakován prostřednictvím ložnice
s vlastním patiem.
