Novostavba rodinného domu i protější objekt s wellness, garáží
a vinným sklepem jsou situovány na místě původního tenisového dvorce,
zakousnutého do terénu. Dlouhý a úzký obytný objekt na okraji parcely se
opticky otevírá jedinou stranou do atria. Z opačné, uliční, strany je atrium
uzavřeno původní opěrnou zdí kurtu, která byla využita jako základ budovy
objektu s wellness a garážemi. Mezi oběma stavbami tak pod úrovní poměrně rušné
silnice vznikl prostor dokonale chráněný před ruchem města. Celá kompozice
působí jako pevné sevření, které drží rodinu pohromadě.
Už ty náklady vypovídají něco o uživateli (vlastníkovi). Zbohatlíci, kteří rozhodně nepotřebují intimitu soukromí, ani krásu přírodního materiálu, tj. dřeva, textilu a artefaktů, malých i většícu, z cest, které něco/někoho připomínají. Studený majitel, studené bydlení. Žít ve výkladní skříni, která rodinu sbližuje? Tedy jako kdyby svírá. Mně to připadá spíš jako ve vězení. Lituji ty, co mají trochu estetického cítění a budou tam muset bydlet. Snad to zachrání semtam koberce a textilní závěsy nebo záclony (ale to oboje žel není již |moderní|). Mladí architekti, co tvoří na přání cokoliv? Modernu bez lidskosti, bez osobnosti, bez citu ? Děkuji, chaloupka v podhůří Beskyd je daleko milejší.
Docela by mě zajímalo, kolik stupňů naměří za dnešního počasí na tak uzavřeném dvorku bez stromů a bez průvanu. Ono to uzavření před okolním světem opravdu není vždycky to nejlepší.
to, ze jste ubozak, jste vyjadril jiz hodnocenim majitele podle rozpoctu. Proc jste se snazil dal mi je zahadou… 😀
Mně ten dům připadá nádherný.