K projektu první etapy revitalizace Sofijského
náměstí jsme přistupovali s vědomím, že jde o centrální, asi významově hlavní
prostor Prahy 12. Chtěli jsme proto navrhnout především prostor, kde lidé nebudou
jen procházet. Vizí jsme měli více, navrhovali jsme i spodní část, kde měly být
dva menší pavilony, zeleň s cestičkami, jakási relaxační zóna s navazujícími
prostory k ulici Generála Šišky. V průběhu realizace lze mnohé vylepšit, hledat
praktická a levná řešení. Místo je totiž neuvěřitelně protkané infrastrukturou,
která leží jedna přes druhou, v různých výškách a často jinde, než říká dokumentace.
Kopnete do země a v místě, kde nemá být nic, leží kabely. To nás všechny nutilo
improvizovat.
Sofijské náměstí nyní nabízí volný a centrální prostor, kde lze spočinout, zastavit se, mluvit s někým, sednout si, koukat. To býval hlavní význam veřejných prostor už ve starověku. Mám pocit, že v dnešní době stále někam jdeme, za nějakým cílem, zařídit, koupit, odjet. Vždy jsem měl rád místa, kam si ráno sednete, v poledne můžete jít, a přitom vidíte různé situace, tváře, přemýšlíte. Centrální prostor navíc vytváří společnou identitu ve chvíli, kdy je nutno něco sdělit lidem, zorganizovat koncert, trh, divadlo na ulici, cokoliv, co nás propojuje.
Sofijské náměstí nyní nabízí volný a centrální prostor, kde lze spočinout, zastavit se, mluvit s někým, sednout si, koukat. To býval hlavní význam veřejných prostor už ve starověku. Mám pocit, že v dnešní době stále někam jdeme, za nějakým cílem, zařídit, koupit, odjet. Vždy jsem měl rád místa, kam si ráno sednete, v poledne můžete jít, a přitom vidíte různé situace, tváře, přemýšlíte. Centrální prostor navíc vytváří společnou identitu ve chvíli, kdy je nutno něco sdělit lidem, zorganizovat koncert, trh, divadlo na ulici, cokoliv, co nás propojuje.
Bohužel se ukázalo, že se bezdomovcům a jiným nepřizpůsobivým vystavěl |hotel Hilton|. Zabírají lavičky, chrápou na nich, vodotrysk mají za sprchu apod. Nic hezkého z toho nevzešlo.