Víceúčelový sál Středního odborného učiliště
elektrotechnického, který slouží i společenským a kulturním akcím, pochází ze
sedmdesátých let minulého století. Jeho stav, vybavení a zázemí již
neodpovídalo současným nárokům. Navrhli jsme proto elementární úpravu interiéru
i fasád sálu, zpřehlednili jeho provoz a jeho zázemí jsme rozšířili přístavbou
navazující na původní část přísálí. Rovněž jsme vytvořili kultivovaný nástupní
prostor s rampou a stupni vyrovnávajícími terénní rozdíl mezi svažitou ulicí a
úrovní vstupu. Do jednopodlažní přístavby přimknuté k vyšší hmotě sálu na
západní a jižní straně jsme situovali nový bezbariérový vstup, foyer, bar,
zázemí zaměstnanců a hygienické zázemí.
Do návrhu jsme se pokusili propsat zaměření školy a objektu tak vtisknout nezaměnitelnou tvář. Sinusoidou střídavého proudu jsme se inspirovali v profilaci perforovaného hliníkového plechu u obkladu stěn v interiéru i exteriéru. Vlnitý plech jsme uplatnili i v opláštění baru. Symbol elektrického výboje jsme promítli také do tvaru stropního osvětlení, které se láme v chodbě. Svoji příslušnost k elektrotechnickému učilišti dává objekt najevo i zvenčí – proměnlivé diodové podsvícení fasád může dynamicky reflektovat dění uvnitř.
Do návrhu jsme se pokusili propsat zaměření školy a objektu tak vtisknout nezaměnitelnou tvář. Sinusoidou střídavého proudu jsme se inspirovali v profilaci perforovaného hliníkového plechu u obkladu stěn v interiéru i exteriéru. Vlnitý plech jsme uplatnili i v opláštění baru. Symbol elektrického výboje jsme promítli také do tvaru stropního osvětlení, které se láme v chodbě. Svoji příslušnost k elektrotechnickému učilišti dává objekt najevo i zvenčí – proměnlivé diodové podsvícení fasád může dynamicky reflektovat dění uvnitř.
