Jemná prostorová křivka je konstruována
jako plynulá cesta vycházející z dynamiky pohybu chodců a cyklistů. Křivka
je tvořena přímkami a kružnicovými vertikálními a horizontálními oblouky. Podél
prostorové křivky je extrudován průřez mostu tvaru písmene U. Koncepce
konstrukce mostu reaguje pokorně na panorama Prahy, na napojení na holešovický
a karlínský břeh i na vítězný urbanistický návrh řešení ostrova Štvanice. Konstrukce
nejde do výšky, nebrání chodcům a cyklistům v pohledech na město, vodu a
stromy.
Zajímavé výrazy, HORIZONTÁLNÍ OBLOUK, KRUŽNICOVÁ VERTIKÁLA, mají snad veřejnosti říci, že je lávka nápaditá,zajímavá? Lávka je prakticky pouhá přímka, JAKÁ KŘIVKA, která spojuje dva břehy Vltavy bez jakéhokoli architektonického nápadu. A co se týká plynulosti pohybu, hlavně cyklistů, je tento na holešovické straně dobře naveden do vozovky. Zde schází pouze domek márnice.
Lávka je projektovaná i prezentovaná jako umělecké dílo – ze všech možných úhlů, ale z nadhledu Ale jako vždy chybí prezentace pro její uživatele. Tedy pohledy z horizontu chodců po nábřeží, ze sousedních mostů, z lodí nebo tramvají. Ale hlavně bych chtěla vidět cestu po lávce očima dítěte (velkého jako ve výkresu řezů) v reálném čase. Jak dlouho to takovému dítěti vlastně trvá, než přejde na druhý břeh a zase něco uvidí?