Soutěžní projekt pro komerční komplex v Hangzhou, Čína.
Zatímco v Čechách urbanisti, architekti a odborná i neodborná veřejnost považují za obrovský problém, zda je budova devadesát, devadeát pět nebo sto metrů vysoká a jestli je vůbec taková výška únosná z „estetického“ hlediska — zda to není příliš, v Číně si odborníci kladou otázku, zda je třista metrů dost. Zde se pochopitelně nabízejí různé úvahy, například o tom, jestli obavy z vyškových staveb v Čechách pramení prostě jen z respektu k minulosti a historické formě měst nebo zda není jasné, jakou má vlastně současná společnost zanechat na tváři českých měst stopu. Je možno dokonce uvažovat i o tom, zda velikost domů, které si český národ staví, reflektuje „velikost“ jeho myšlení. V tomto článku se však chceme zaměřit pouze na jednu ze základních otázek tázající se po tom, jaké znalosti a schopnosti jsou nezbytné pro úspěšné navrhování nejen výškových, ale i jiných staveb a co by si čeští architekti měli osvojit, pokud chtějí překročit hranice českého teritoria. Protože podstatnější, než hledání argumentů proti stavění čehokoli, co překračuje tradiční vžité názory a estetická dogmata, se nám jeví hledání cesty pro taková architektonická řešení, která by pravdivě reflektovala českou architekturu na počátku 21. století a která by byla v souladu se současným světovým architektonickým děním.
