Dům se šesti byty se nachází ve svažité zástavbě činžovních
vilek, dvojdomů a menších bytových domů převážně z první poloviny 20. století.
Jedná se o přestavbu, zvýšení a značné rozšíření jednoho z dvojdomů ze 30. let.
Od jižně položené ulice je dům oddělen značným převýšením, zahrada byla vyzdvižena na střechu garáží, které pozemek uzavírají vůči ulici. Cílem bylo zachovat i po přestavbě čitelnost původního objemu a jednoduché stavitelské tvarosloví. Architektonický koncept přestavby vychází z principu, kdy dochází k hmotovému navýšení původního objemu ve shodném materiálu a duchu, následně pomyslnému oddělení jeho západního průčelí, které je „odsunuto“ a zůstává rovněž materiálově v duchu původní stavby. Do vzniklého prostoru pak byla vložena nová hmota, která je formálně i materiálově odlišná – fasádní cementotřískové desky, velké plochy prosklení a venkovní rolety v barvě fasád. Přesahuje půdorysnou stopu původního domu jižním i severním směrem. Na jižní straně tak vznikly stíněné lodžie a v posledním podlaží terasa pro mezonetový byt.
Od jižně položené ulice je dům oddělen značným převýšením, zahrada byla vyzdvižena na střechu garáží, které pozemek uzavírají vůči ulici. Cílem bylo zachovat i po přestavbě čitelnost původního objemu a jednoduché stavitelské tvarosloví. Architektonický koncept přestavby vychází z principu, kdy dochází k hmotovému navýšení původního objemu ve shodném materiálu a duchu, následně pomyslnému oddělení jeho západního průčelí, které je „odsunuto“ a zůstává rovněž materiálově v duchu původní stavby. Do vzniklého prostoru pak byla vložena nová hmota, která je formálně i materiálově odlišná – fasádní cementotřískové desky, velké plochy prosklení a venkovní rolety v barvě fasád. Přesahuje půdorysnou stopu původního domu jižním i severním směrem. Na jižní straně tak vznikly stíněné lodžie a v posledním podlaží terasa pro mezonetový byt.
