Vily leží v Šáreckém údolí v klidné čtvrti tvořené
rodinnými domy v zeleni. Pozemky mají tvar půlkruhového zálivu, výzvou bylo
vyřešit převýšení až šesti metrů mezi horní ulicí a zahradou.
Základní kompozici hmot mají domy stejnou, liší se v dílčích částech jako je vstup, vjezd, venkovní opěrně stěny nebo schodiště.
Základní kompozici hmot mají domy stejnou, liší se v dílčích částech jako je vstup, vjezd, venkovní opěrně stěny nebo schodiště.
Asi už jsem definitivně starej, ale já ještě pamatuju poučku ze skript, učebnic i publikací o architekruře, že velkej průběžnej vikýř je architektonickej zločin. Leč relativizovat je možný zjevně všecko a tak se dnes (někteří) architekti snaží obhajovat a rehabilitovat šumperáky či normalizační paneláky a ani jim to nepřijde blbý.
Zde uvedený vily jsou, podle mě, naprosto klasickým příkladem výstavby, kdy nás něco a někdo (patrně místní regulativ, doufám, že to nebyl jen nedostatek kuráže) donutí tvořit hmotu tradičního domu se sedlovou střechou, ale my tím jenom maskujeme zcela moderní design, kterému by mnohem víc slušela střecha plochá a přiznání tý modernosti naplno. Vznikne často (ne vždy, jsou i na tomto poli zdařilý realizace) neskutečnej kočkopes, kterej svou neschopnost se rozhodnout, co je vlastně za zvíře, křičí do světa už zdálky. Divný…
Přijde mi poněkud obtížné topit v krbu. S dřevem musím proběhnout troje dveře… Ale ono se tam asi bude topit jen tak na okrasu.
Divoká Šárka je jeden z pražských přírodních pokladů, které by měly zůstat v přírodním stavu, přístupné veřejnosti a nikdo by si je neměl privatizovat pro sebe.