Vodní dům

Určujícím faktorem architektonického pojetí byl kontext volné krajiny v okolí vodní nádrže Švihov. Objekt je navržen tak, aby přirozeně splynul s okolím. Jednoduchý přízemní dům je částečně zapuštěn do terénu, z vnějšku tvoří archetypální kamennou stavbu v krajině, jak ji známe již po staletí: hřbitovy obehnané kamennou zdí, kostely, hrady, statky, usedlosti. Objekty jasně a racionálně formulované, ale pro naše vnímání působící naprosto přirozeně. Tento archetyp intervence v krajině je ústředním motivem architektonického přístupu při návrhu Vodního domu. Veškeré prvky a detaily v exteriéru respektují myšlenku maximální jednoduchosti a čistoty, které jsou adekvátní danému prostředí a poslání objektu. Lapidárnost a racionalita exteriéru v kombinaci s respektem k okolí vyúsťuje v minimalismus, odmítající jakoukoliv exhibici.
Objekt vymezují kamenné gabionové stěny na obdélném půdorysu, uvnitř stěn je samotný dům a navazující atrium. Z atria může návštěvník vstoupit do vnitřní expozice nebo po subtilním ocelovém schodišti vystoupat na naučnou stezku kolem expoziční nádrže, mokřadu, suchého poldru a dalších zajímavostí. Atrium nabízí venkovní expozici s vodními hrátkami, fontánami a vodopádem. Ve dřevěné palubě jsou nerezová a betonová korýtka s proudící vodou, kde si návštěvníci mohou vyzkoušet, jak funguje Archimédův šroub, nebo třeba pustit lodičku. Křivky vodních korýtek a herní vodní prvky vytvářejí kontrast k jednoduché architektuře domu. Jeho interiér také kontrastuje s minimalistickým pojetím exteriéru.